Rozdělení a popis montáže dlažeb

Kamenné dlažby

Kamenné desky se nejčastěji používají v následujících aplikacích:

– dlažba kladená do písku v exteriéru (terén nebo střecha)

– dlažba kladená na podložky v exteriéru (obvykle střecha)

– dlažba lepená lepidlem v exteriéru a interiéru

 

Pokládka do pískového lože

Dlaždice jsou položeny na ložní vrstvě a nosné vrstvě z kameniva.

Pokládka do pískového lože je nejstarší používaná technologie pokládky.

Používá se pouze v exteriéru.

 

Výhody dlažby do pískového lože:

– nízké nároky na rovinnost podkladu

– možnost výměny poškozené desky

– možnost opakovaného použití desek

– možnost korekcí položené dlažby

 

Nevýhody dlažby do pískového lože:

– nerovnoměrné sedání desek v případě nedostatečně zhutněného podkladu

– nutnost častější péče o spáry, popř. potřeba výměny výplně spár

 

Podklad

Pokládka na terén:

K vytvoření podkladu je nutné odstranit ornici, hrubě urovnat a zhutnit terén (například vibračním pěchem). Jestliže je v dané oblasti vysoká hladina podzemní vody, je nutné zabránit jejímu vystoupání. Toho se obvykle dosáhne zřízením podpovrchové drenáže. V případě rizika pohybu podkladu vlivem mrazu nebo přívalových srážek (např. jíl) se doporučuje zvýšit tloušťku nosné vrstvy.

Pokládka na střeše:

V okolí okolí odvodnění střechy musí být vyřešena ochrana nosné a ložní vrstvy před splavováním.

Nosná vrstva

Nosná vrstva slouží k přenášení zatížení z dlažby do podloží a plní zároveň drenážní funkci.Volí se v závislosti na druhu zatížení. Pro třídu použití 2 se volí jedna vrstva, pro třídu použití 3 se volí dvě vrstvy.

V případě většího zatížení je nutno podkladní vrstvu řešit individuálním projektem.

Kamenivo se ukládá ve spádu 1,5 – 2,0 %, ve vrstvách tloušťky do 100 mm, které se následně hutní. Takto se postupuje dokud se nedosáhne požadované mocnosti vrstvy dané frakce kameniva (tabulka 2). Zhutnění se provádí deskovým vibrátorem.

Tabulka: Rozdělení druhů zatížení do tříd použití dle ČSN EN 1341:

Třída použití Druh zatížení
Třída 2 Plochy pro chodce a pro cyklisty, zahrady, balkony (lomové zatížení P = 3,5 kN).
Třída 3 Plochy občas pojížděné automobily, pro lehká vozidla a pro motocykly, vjezdy do garáží (lomové zatížení P = 6,0 kN).

Tabulka: Mocnost vrstev podle třídy použití:

Frakce Třída 2 Třída 3
8-16mm 10-15cm 10-15cm
16-32mm 20cm

Ložní vrstva

Ložní vrstva slouží k pokládce dlažebních desek a současně tvoří spádovou vrstvu dlažby.

Písek ložní vrstvy pro jednu plochu by se měl vždy odebírat pouze z jednoho zdroje, aby se zaručilo rovnoměrné sednutí. Ložní vrstva se zhotovuje ze štěrkopísku frakce 4-8 mm, v písku by nemělo být větší množství jílovitých částic. Písek nesmí být nasycený vodou. Mocnost vrstvy (tabulka 3) záleží na druhu zatížení. Písek ložní vrstvy se nasype, uhladí  a náležitě zhutní. Tloušťka nezhutněného profilu písku se stanoví zkouškou na stavbě. Zhutnění se provádí deskovým vibrátorem. Spád povrchu pískového lože se ve vodorovném i příčném směru upraví na 1,5 – 2,0%.

Po počátečním zhutnění se položí další vrstva písku s tloušťkou přibližně 10 mm a uhladí se tak, aby vytvořila kyprý povrch, do kterého se pokládá dlažba. Je třeba dbát na správnou tloušťku pískového lože, aby položená dlažba mírně převyšovala okraj. Tím se docílí plynulý odtok dešťové vody.

Tabulka: Mocnost vrstev podle třídy použití:

Frakce Třída 2 Třída 3
4-8 3 cm 3 cm

Dlažba
Tloušťku dlažby volíme podle druhu zatížení.

Tabulka: Tloušťka dlažebních desek podle třídy použití:

Třída 2 Třída 3
4-7 cm 7-10 cm

Před položením dlažby se nesmí narušit ložní vrstva písku. Pro udržení směru spár se připraví vodící šňůry v pravidelném intervalu a srovnané v úhlu 90°. Pokládání dlažby se musí začínat od rovného okraje nebo vodicí šňůry. Postupuje se proti spádu. Nejprve se pokládají celé desky, jejich pokládka se průběžně kontroluje podle vodicí šňůry. Po dokončení pokládky celých desek se doplní naformátované přířezy desek.

Aby se zabránilo posunu desek během pokládky, doporučuje se spáry již během pokládky vysypávat (bez hutnění). Je nutné dbát na dodržování stejné šíře spár.

Doporučujeme odebírat desky ze tří a více balení, aby se (vzhledem k možnosti drobných rozdílů v odstínech jednotlivých baleních desek) zamezilo shluku desek odstínově rozdílných od ostatních na jednom místě.

Okraje dlážděných ploch
Okraje dlážděných ploch by měly být opatřeny okrajovými zábranami. Ty zamezují posunu dlažby při pokládce a při využívání dlážděné plochy. Musí být např. schopny odolat přejezdu vozidel tam, kde tato možnost existuje. Okrajové zábrany mohou již existovat ve formě zdí, základů nebo betonových tvarovek. Lze je vytvořit z prvků standardní dlažby kladených nastojato nebo z obrubníků. Obrubníky se usazují do suchého betonu. Světlá výška okraje nad nosnou vrstvou se vypočítá jako součet tloušťky ložní vrstvy a tloušťky dlažby.
Obrubníky je nutno osadit alespoň v minimálním spádu od dlážděné plochy. Zadní strana obrubníku se musí obetonovat, aby se zabránilo bočnímu pohybu. Beton musí být tvarován tak, aby nebránil položení navazující dlažby. Před zhutňováním dlažby musí být veškerý beton pod obrubníky řádně vyzrálý. V případě dlouhých okrajů dlažby se provedou dilatační spáry přibližně každých šest metrů.

Skladba při pokládce dlažby do písku, ukončení u obrubníku:

 

 

 

Výplň spár a hutnění dlažby

Před zhutňováním se kartáčem rozhrne do spár jemný křemičitý písek frakce 0-2 mm. Písek musí být suchý, aby mohl dobře proniknout do spár. Přebytečný písek se z povrchu smete, aby se zamezilo opotřebení dlažby během zhutňování.

Zhutňovacím deskovým vibrátorem s pryžovou deskou se pak povrch hutní, přičemž se nesmí zhutňovat ve vzdálenosti kratší než jeden metr od kraje, u něhož nejsou zábrany. Vibrátorem se plocha přejede dvakrát až třikrát. Hutnění a doplňování písku se opakuje, dokud nejsou spáry plné.

Nepoužívá se písek, který by vytvořil na dlažbě skvrny – nutno vyzkoušet na vzorku dlažby a písku. Spáry je nutno občas po položení zkontrolovat a v případě nutnosti doplnit.

Pokládka na podložky

Samonosné dlaždice jsou svými rohy položeny na vhodných podložkách na únosném podkladu.

Dlažba na podložkách se používá zejména na střechách a terasách.

Používá se pouze v exteriéru.

 

Výhody dlažby na podložkách:

  • možná oprava bez demontáže celé vrstvy,
  • možnost provádění i v době, kdy nelze použít mokré procesy (nízké teploty),
  • přístupné podkladní vrstvy bez destrukce dlažby (možnost kontroly a opravy),
  • jednoduchá výměna poškozených desek,
  • dlažba netrpí působením mrazu.

 

Nevýhody dlažby na podložkách:

  • nutno použít větší tloušťky desek
  • možnost zapadání nečistot do spár mezi deskami (dlažbu nelze použít  v oblastech s množstvím vegetace)

 

Podklad

Podklad pod dlažbu na podložkách musí být:

• dostatečně únosný (musí odolat zatížení provozem a hmotností dlažby působící na malé ploše podložky),

• rovný (v rozmezí možnosti rektifikace podložek),

• mrazuvzdorný.

 

Podkladem obvykle bývá:

• betonová roznášecí vrstva,

• hydroizolační vrstva na roznášecí vrstvě z betonu,

• hydroizolační vrstva na tepelné izolaci dostatečné únosnosti,

• tepelněizolační vrstva z extrudovaného polystyrenu.

 

Pokud je hydroizolační vrstva provedena na vrstvě tepelné izolace, musí materiál tepelné izolace odolat zatížení dlažbou a provozu na ní. Hydroizolační vrstva a tepelně-izolační vrstva z extrudovaného polystyrenu se před prováděním dlažby na podložkách chrání syntetickou geotextilií min. plošné hmotnosti 300 g/m2.

V případě použití jednoduchých nerektifikovatelných podložek doporučujeme, aby rovinnost podkladu byla stejná jako rovinnost výsledného povrchu dlažby.

V případě použití rektifikovatelných podložek doporučujeme max. odchylku rovinnosti podkladu stejnou s max. rektifikací podložek.

 

Podložky

 

Sáčky s betonovou směsí

Sáčky vyplněné zavlhlým betonem se pokládají pod rohy desek. Poklepem se srovná povrch dlažby. Velikost sáčku se řídí tloušťkou mezery pod dlažbou a konzistencí směsi.

Perforované sáčky se suchou směsí se před pokládkou namočí.

 

Nerektifikovatelné podložky

Mají pevně danou výšku, vyrovnávání se podle možností systému provádí:

– použitím pomocných rektifikačních podložek,

– skládáním jednotlivých podložek na sebe.

 

Rektifikovatelné podložky

Mají pevně danou minimální a maximální výšku, vyrovnávání probíhá pomocí závitu.

Dlažba

Určí se hlavní směry, poloha řad vůči okrajům a pokládá se dlažba. Latí a vodováhou se kontroluje rovinnost a provádí se rektifikace. Průběžně se kontroluje stabilita jednotlivých dlaždic.

Doporučujeme odebírat desky ze tří a více balení, aby se (vzhledem k možnosti drobných rozdílů v odstínech jednotlivých baleních desek) zamezilo shluku desek odstínově rozdílných od ostatních na jednom místě a tudíž tvoření barevných fleků v dlažbě.

 

Okraje dlážděných ploch

Okraje dlážděných ploch musí být opatřeny okrajovými zábranami. Ty dlážděnou plochu ukončují a zamezují posunu dlažby. Musí být například schopny odolat přejezdu vozidel tam, kde tato možnost existuje. Okrajové zábrany mohou již existovat ve formě zdí, základů nebo betonových tvarovek. Lze je také vytvořit z obrubníků.

Světlá výška povrchu nad nosnou vrstvou se vypočítá jako součet tloušťky podložek a tloušťky dlažby. V případě dlouhých obrubníků je nutno umístit dilatační spáry přibližně každých šest metrů.

Příklad skladby při pokládce dlažby na podložky:

 

 

 

 

 

Nerektifikovatelné podložky lze rozstřihnout na poloviny nebo čtvrtiny a položit standardním způsobem pod dlažbu. V případě rektifikovatelných podložek nelze podložku dělit. Při okrajích se tedy použijí podložky ze kterých se odstraní čepy dělícího křížku.

Podložky v okrajích:

REKTIFIKOVATELNÉ:

 

 

 

NEREKTIFIKOVATELNÉ:

 

V případě nutnosti osazení úzkými dlaždicemi při okrajích terasy je přípustné dlaždice uložit do maltového lože (dlaždice jsou celoplošně podepřeny).

Spáry

Šířku spár dlaždic určují čepy na podložkách. Spáry zůstávají volné, ničím se nevyplňují.

 

Dlažba lepená stavebním lepidlem

Používá se v interiéru i exteriéru.

Speciální lepidlo se volí podle typu kamene, druhu podkladu a podle prostředí.

Výhody lepené dlažby:

– možnost použití tenkých desek (desky jsou celoplošně podepřeny)

– celistvost, nenáročnost povrchu na údržbu

 

Nevýhody lepené dlažby:

– nejpřísnější požadavky na rovinnost podkladu

– obtížná výměna poškozených dlaždic

 

Kamenné desky pro lepenou dlažbu

Pro lepenou dlažbu lze použít desky od tloušťky 10 mm. Větší tloušťky desek se používají u dlažeb s vyšším zatížením a u vápencových nebo mramorových dlažeb v interiéru.

 

Podklad

Druhy podkladu:

  • beton, lehčený beton, pórobeton a potěry (cementové a anhydritové)
  • stará dlažba, teracco
  • podlahové vytápění
  • dřevěné, kovové nebo smíšené konstrukce
  • asfaltové potěry

Betonové podklady

Betonové podklady musí být dostatečně vyzrálé, aby neobsahovaly nadměrnou vlhkost a zároveň nedocházelo k nadměrnému smrštění konstrukce.

Podle stáří betonového podkladu:

– Obvykle se dlažba pokládá na betonový podklad starší 28 dnů s pevností v tahu 1,0 – 2,5 MPa. Podklad se musí zbavit případných zbytků separačních prostředků, v případě potřeby vyrovnat speciální stěrkou. Požadovaná rovinnost pro jednotlivá lepidla je uvedena v technických listech v kapitole 4.5.

– Pro podklady mladší než 5dnů  je nutno použít speciální lepidlo.

– Na podklady stáří 5 – 28 dnů lepení dlažby nedoporučujeme.

– Staré konstrukce, které nevyžadují vyrovnání podkladu a mají pevnost v tahu 1,0 – 2,5 MPa, stačí před lepením dlažby lehce navlhčit.

– Staré konstrukce nerovné zbavit případných zbytků separačních prostředků a vyrovnat speciální stěrkou.

V případě, že je pod betonovou vrstvou tepelná nebo kročejová izolace, musí mít betonová vrstva tloušťku min 50 mm a musí být vyztužená ocelovou sítí. V případě, že jsou v podkladu trhliny, je třeba odstranit jejich příčinu, zainjektovat je nebo zpevnit výztuží. Na podklad s aktivními trhlinami nelze lepit dlažbu.

Před realizací dlažby je třeba stanovit zbytkovou vlhkost podkladu. Ta má vliv na výběr vhodného druhu lepidla. Většina lepidel vyžaduje podklad suchý. Pokud je vlhkost podkladu příliš vysoká, musí se podklad nechat dostatečně vyschnout.

Tabulka: Přípustný obsah vlhkosti v podkladu bez podlahového vytápění (měřeno CM metodou):

Typ lože Cementový potěr Anhydritový potěr
Tenkovrstvé 2 % 0.5 %
Středněvrstvé 2 % 0.5 %
Silnovrstvé 3 % nevhodné

Podklad ze staré dlažby, teracco
Na starou dlažbu je možné lepit nové kamenné desky jen pokud není poškozená. Pokud stará dlažba nedrží dostatečně na původním podkladu, musí se v celém rozsahu odstranit. Stará dlažba musí být zbavena všech nečistot a mastnoty. Před lepením desek je vhodné starou dlažbu opatřit penetračním nátěrem. Nerovnou dlažbu je třeba vyrovnat speciální stěrkou.

Podlahové vytápění
Pro podlahové vytápění musí být použito speciální lepidlo.

Před lepením na podklad s podlahovým vytápěním se topení zapne, aby se vysušila zbytková vlhkost. Nejdříve se zahřeje na teplotu 25°C. Tato teplota se udržuje 3 dny. Poté se zahřeje topné médium na maximální teplotu a ta se udržuje po dobu 4 dnů. Potom se topení nechá vychladnout. Pokud je zbytková vlhkost příliš vysoká, topný cyklus se opakuje.

Tabulka: Přípustný obsah vlhkosti v podkladu s podlahovým vytápěním.

Typ lože Cementový potěr Anhydritový potěr
Silnovrstvé 3 % nevhodné
Tenkovrstvé 2 % 0.3 %

Dřevěné, kovové nebo smíšené konstrukce

Na tyto konstrukce doporučujeme lepidla na bázi polyuretanu.
Podklad musí být pevný, suchý, zbavený nečistot a rzi.

Asfaltové potěry

Podklad musí být suchý, zbaven nečistot a nesoudržných částí. Před lepením dlažby doporučujeme napenetrovat.

Hydroizolace

Realizovaná dlažba není vodotěsná, proto je nutné veškeré plochy, které přicházejí do styku s vodou (koupelny, terasy, balkony), opatřit hydroizolací.

Penetrace podkladu

Savé podklady je nutno vždy opatřit penetrací příslušnou ke zvolenému lepidlu a podkladu nebo adhezním můstkem. Zamezí se tak odvádění záměsové vody z lepidla do podkladu a zvýší se přilnavost lepidla k podkladu. Penetrace však negarantuje, že se nebudou tvořit výkvěty. Tvorbě výkvětů se zamezí vhodnou volbou lepidla.

Pro penetraci podkladu doporučujeme Sopro HK 553 a Sopro GD 749. Jsou vhodné pod všechna námi doporučená lepidla.

Lepení dlažby

Lepidlo
Zvolené lepidlo by mělo být vždy určené pro přírodní kámen. Mělo by být vybráno podle typu kamene, rozměrů kamene, podle podkladu, místa lepení dlažby (interiér nebo exteriér, vlhké nebo suché prostředí), provozu a zatížení. Pro dlažby z přírodního kamene jsou vhodná lepidla flexibilní. Použití lepidel pro dlažby v náročných provozech (bazény, průmyslové provozy apod.) je třeba vždy konzultovat s dodavatelem kamene a lepidla.
Ve vlhkém prostředí, u kamenů náchylných na tvorbu výkvětů (především světlé vápence a mramory) je třeba použít lepidlo s garancí nevznikání výkvětů. Pro světlé a průsvitné kameny (bílé nebo krémové vápence a mramory a aragonit) je vhodné volit bílé lepidlo s garancí nevznikání výkvětů, aby pod kamenem neprosvítalo a neměnilo odstín kamene. U světlých a průsvitných kamenů se po položení mohou přechodně objevit tmavé skvrny způsobené vlhkostí z lepidla. V takovém případě doporučujeme s dalšími technologickými kroky (impregnace před spárováním, spárování) počkat až vlhkost z kamene vyschne a tmavé skvrny zmizí.
Při výběru lepidla je také třeba zohlednit rozměry lepených desek a nerovnosti podkladu, které bude třeba překlenout, aby se dosáhlo požadované rovinnosti dlažby. Silnovrstvá lepidla se používají na velkoformátové desky. U silnovrstvých lepidel, která nemají garantováno nevznikání výkvětů, je nebezpečí výkvětů opravdu velké. Středněvrstvá a tenkovrstvá lepidla se volí pro kalibrované desky. Lepidlo doporučujeme nanášet pokud možno v konstantní tloušťce.
Pro vyrovnání nerovností podkladu doporučujeme použít vyrovnávací stěrky.
Rozdělení lepidel podle tloušťky vrstvy se může u různých výrobců lišit.

Tabulka: Příklad rozdělení lepidel podle tloušťky vrstvy

Lepidlo Tloušťka vrstvy
Tenkovrstvé 2 – 5 mm
Středněvrstvé 5 – 20 mm, 5 – 30 mm
Silnovrstvé od 20 mm

Pokládka dlažby

Příprava a aplikace lepidla se provádí dle technických pokynů výrobce.
Zpravidla platí následující:

– Pro přípravu lepidel, tmelů, vyrovnávacích potěrů apod. je nutno použít čistou nádobu.
– Pro míchání přípravků se doporučuje použít mechanické míchadlo.
– Obvykle se přidává sypká směs do kapaliny, ne naopak.
– Pokud se lepí dvousložkovým lepidlem, pro každou složku lepidla se použije čistý nástroj.

Je nutné respektovat technické a bezpečnostní pokyny výrobce obsažené v technických listech pro konkrétní lepidlo:

– doba zrání (po rozmíchání lepidla se ponechá lepidlo odstát a poté se znovu promíchá),
– doba zpracovatelnosti (po uvedené době se hmota nesmí používat),
– doba pro položení dlažby (doba, po kterou je nutno desku přilepit na nanesenou vrstvu lepidla, závisí na klimatických podmínkách, po uplynutí této doby se snižuje přídržnost),
– tloušťka vrstvy lepidla (maximální tloušťka vrstvy, v které je možné lepidlo nanášet, podle potřebné tloušťky se volí velikost zubů stěrky),
– spárovatelnost (doba od položení dlažby, po jejímž uplynutí je možné dlažbu spárovat),
– pochůznost a zatížitelnost (doba od položení dlažby, kdy je možné ji zatížit).

Připravené lepidlo musí být dokonale homogenní a snadno roztíratelné. Připravuje se vždy jen takové množství, které je možno zpracovat v době zpracovatelnosti.
Připravené lepidlo se nejprve hladkou stěrkou dobře zatře slabou vrstvou do podkladu, aby se vytvořil kvalitní přechod mezi podkladem, lepidlem a dlaždicí. Poté se na podklad nanese vrstva lepidla zubovou stěrkou. Neustále je třeba kontrolovat, zda vrstva lepidla neztrácí svoji lepivost.
Optimální teplota pro realizaci dlažby je +10°C až +20°C. Úměrně s klesající teplotou se prodlužuje doba zrání lepicí hmoty. S vyššími teplotami se zkracuje doba pro položení dlažby. Vysoká vlhkost prodlužuje dobu zrání lepicí hmoty, naopak nízká vlhkost tuto dobu zkracuje.

[info_box]Doporučujeme odebírat desky ze tří a více balení, aby se (vzhledem k možnosti drobných rozdílů v odstínech jednotlivých baleních desek) zamezilo shluku desek odstínově rozdílných.[/info_box]